V dnešním agility je populární běhat podle "někoho". Ten někdo by měl jezdit na mistrovství světa a nejlépe se tam alespoň v jednom běhu umístit. Je pak dobré k němu jet na seminář a od základů překopat celý svůj systém. A protože všechno dobře funguje, tak se pak nově nabyté vědomosti a schopnosti předávají dál.

Jsem na tom stejně, snažím se běhat podle systému Grega Derretta (protože říct, že podle něj běhám, by bylo značně nepřesné), dělám skokovou gymnastiku tak, jak ji znám z DVD a článků Susan Salo, a hry Susan Garrett teď hraju každý den (některé jsem sice hrála i předtím, ale proč kazit dobrý příběh).

První den na praxi v domově seniorů jsem měla trochu problémy s orientací v budovách. Nic složitého, ale mně stačí málo. Jedna ze sestřiček viděla, jak se rozhlížím po chodbě. "Co děláte?" zeptala se. "Bloudím," odpověděla jsem poměrně přesně.

Díky bohu ještě nemám odpor k pohybu jako můj mladší bratr, ale na parkuru ke konci lapu po dechu a jak teď ani moc netrénujeme, tak jsem musela redukovat slovní povely na minimum, abych se vůbec do cíle dokodrcala. Susan používá na dělání nudných věcí hry. Já mám nechutnou neřest jménem lenost a pravidelně s ní bojuji důsledností. V prváku jsme měli povinnou zdravotní tělesnou výchovu (protože jsme fyzioterapeuti, ne kvůli tomu, že má každý vysokoškolák špatná záda) a tam mi prozradili, že ČVUT nabízí v rámci nepovinné tělesné výchovy i irské tance. Tak teď chodím (většinou se snažím opravdu poctivě) na irské tance i mimo tělocvik a hned vám prozradím, proč si myslím, že byste měli taky.

V poslední době Hobita trápí zažívání, takže střídavě cvičíme a necvičíme. Předminulý víkend ho zvracení vyčerpalo natolik, že jsme nakonec jeli na veterinu na infuze. Užil si pár injekcí, bere antibiotika a během diety zhubl natolik, že se teď může pro pamlsek i přetrhnout. Nicméně i po dvoudenním půstu váží 15 kg a lehčí už asi nebude.

Novikou tohoto měsíce je poznatek, že Aygo začíná mnohem více vnímat a vědomě používat zadní nohy. Rozumějte, že už mu jde mnohem lépe jak pivot na stoličce, tak zvedá obě postranní packy na moji nataženou nohu, když sedím. Je to jeden ze cviků, co jsme měli za úkol v rámci Přivolávačů. Ze zvedání postranních nohou bohužel žádné video nemám, z pivot ano. Na něm se mi líbí i to, s jakou lehkostí přechází mezi hrou a cvičením, jak se dobře přetahuje a přesto hračku ignoruje od okamžiku, kdy mu řeknu, aby ji pustil.

Dáváte si novoroční předsevzetí? Já ani moc ne, ale obvykle dělám staroroční bilanci. Když se tak zamyslím nad uplynulým rokem, stalo se rozhodně dost věcí, které bych nejen neplánovala, ale ani by mě ve snu nenapadly.

Taky se vám stává, že když máte víc psů, tak jsou si v lecčems vlastně dost podobní? Nepřišlo mi to nijak zvláštní, dokud jsme měli samé borderky, ale teď s welsh corgim mě občas zaskočí, když u něj vidím stejné chování jako u Waye.

Na školkách nebo některých seminářích rozdávám psovodům domácí úkol, který jsme museli vypracovat do Recallers. Spočívá v tom, že vyplníme dvě tabulky, jedna představuje seznam možných odměn a druhá seznam rušivých prvků pro psa. Obě tabulky najdete (v češtině ;-)) v sekci Download. Tyhle tabulky slouží především k tomu, aby si člověk trochu sesumíroval myšlenky, a pak se používají pro orientaci v tréninku, kdy potřebujete, aby měl pes například činnosti "chůze u nohy" stejně oblíbenou jako "běhání za míčkem". V systému Say Yes se neustále kontroluje aktuálnost těchto seznamů a trénink se podle nich upravuje. Ale i když byste nechtěli při tréninku používat nějaké papíry, opravdu doporučuji najít si chvíli a zamyslet se nad tím, co má pes rád a co pro něj představuje obtíže.