Seznam rubrik
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Kontakt
Kateřina Lerlová
Pod Kopcem 6, Praha 4, 147 00
KaTachyon@seznam.cz
mobil: 608 261 592
  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Kalendář
Download
Ankety
Odkazy
TOP 15
Online kurzy

Rozšířené vyhledávání

RSS

Právě se děje:
Protože nejsem schopná zabezpečit, že se mi nikdo nenabourá do systému a nezneužije emailové adresy, kterými se čtenáři přihlašuji, všechny jsem smazala a tu možnost zrušila. Některé články, které byly jen pro registrované čtenáře s rozšířením práv, tak zůstanou nedostupné.

Nic není nemožné, když člověk trochu chce a hodně maká.
Border Collie Classic 2009
rozpadnutý kruh Rok se s rokem sešel a opět jsme vyrazili do zahraničí na návštěvu Border Collie Classic. Do Lucemburska tentokrát jela z České republiky početná výprava jak na pátek, kdy běhali závodníci z kategorie A1, tak na sobotu a neděli, kdy běhali dvojkaři a trojkaři. Dorazili jsme už ve čtvrtek odpoledne a podařilo se nám s úspěchem zaparkovat, postavit stan i zaregistrovat se. V Bettenbourgu jsme bydleli v areálu psí školy, která byla měla krásný rovný plac, a kousek byl les (parcour recreátif) a zoo. Na vyprahlém trávníku postavili dva parkury a škola disponovala i obrovskými halogenovými lampami, díky kterým bylo v noci téměř tolik světla jako ve dne (ne, že bychom to potřebovali, končili jsme přibližně v šest).

V pátek běhali mlaďoši, neboli závodníci z kategorie A1. Loni to byli především místní Holanďané, letos byla vidět přehlídka mladých psů i známějších psovodů, třeba Skip Světlany Tumanové nebo Desire Brandstetter Michaely. O Rusce s borderkou v medium se proslýchalo, že v Rusku s ní běhá ve trojkách. Bára běhala se Skipem, byly to jejich páté závody, jestli se nepletu. V první hře Power&Speed měli závodníci za úkol proběhnout agilitní částí (mimo skokovek se tam vyskytovalo áčko a slalom), kde se nepočítal čas, jen chyby, a pak proběhnout jumpingovou částí, kde se měřil čas i počítaly chyby. Vyhrával ten, kdo měl nejméně chyb a nejlepší čas. Moc pěkně to běželo Janče Lejskové s Royem i Báře se Skipem, bylo z toho 2. a 3. místo. Dál byl na pořadí dne jumping, moc pěkný, rychlý a běhavý, i když některé týmy v zatáčkách bojovaly. Báře se opět pěkným, klidným a soustředěným během podařilo získat třetí místo. Do agility začátečníkům tentokrát rozhodčí postavili stůl a bylo vidět, že si na něm je sposuta týmů nejistá. My si ho občas na tréninku vytáhneme, takže Sip opět s perfektními zónami třetí místo. Poslední hra byla z mého pohledu povedená. Na ne moc těžkém parkuru se šlo čtyřikrát zkrz tunel a u každého vchodu byl kyblík, kam psovod musel vhodit balónek, který dostal před startem. Za každý úspěšný balónek se odečítalo 5 sekund z času týmu a každý neúspěšný naopak 5 sekund přičítal. Spousta týmů s tím bojovala, psovodi se nedostali, kam chtěli, ale přitom to chtělo jen čtyři dovednosti: odložení na startu, samostatnou zónu na áčku, samostatný slalom a false turn. Tohle všechno Světlana Tumanová zvládala, takže vyhrála. Hned druhý byl Tonda Diviš s Béďou. Báře se Skip po jednom míčku otočil, protože se netrefila do kyblíku, navíc mu padla tyčka, takže tentokrát skončila někde v poli.

Skipeček na houpačce Roy na stole výsledky hry Power&Speed


http://www.youtube.com/watch?v=SX3BHt1z4v4

První den tedy dopadl celkem úspěšně. Areál se už během dne zaplňoval účastníky pouze víkendových běhů, velká část cizinců dorazila v karavanech. Mezi závodníky bylo (kromě Čechů) mnoho Lucemburčanů, Němců, Angličanů, Francouzů, Nizozemců, Belgičanů, Rakušanů, pár Slovinců, Rusek, z Maďarska přijela Anna Eiffert, za Slovensko běhala Hela Potfajová, za Polsko Magda Ziolkowska, dokonce se objevil i zástupce Portugalska, Španělska a Japonska. Ameriku tentokrát nezastupoval nikdo, BCC se pořádalo s větším odstupem po European Openu než loni, takže se v Evropě nikdo nezdržel. Mezi účastníky bohužel chyběl původně přihlášený Silas Boogk i Krisztina Kabai (vítězové EO 2008 a 2009). Nakonec se nás sešlo přes dvě stovky týmů. Fantastické mi přišlo, že pořadatelé běžně a plynule všechna oznámení prováděli ve čtyřech jazycích - včetně svého ještě anglicky, francouzsky a německy.

Šla jsem přibližně v polovině pole, podobně jako táta, akorát 120 psů po něm. Marťa Vaškebová strhla vždycky několik lidí k fandění a vhledem k počtu krajanů byl pokřik "Češi" slyšet poměrně dost často, nezřídka i několikrát za sebou. V průběhu víkendu pochopili i ostatní, proč tak řveme a tleskáme, takže ve finále už komentátor ani nemusel říkat, jaký stát to startuje. Co mi už v pátek přišlo zvláštní bylo to, že se netlaskalo každému doběhnuvšímu, jen obzvláště podařeným běhům. Vyjímku tvořil sobotní jumping od Manuela Alffa , kdy se tleskalo každému, kdo se nediskl.

V sobotu jsme zahajovali dvěmi parkury agility, na každý jsme měli hodinu prohlídky, pak jsme je běhali zároveň. Jako první jsem šla Agility II od Tona Van de Laara. Byl to takový lehčí parkur, přibližně jedničkový, i když kupodivu skončilo jen 18 týmů bez trestných bodů. Dlouho jsem nevěděla, co s letmým startem, nakonec jsem se rozhodla jít na pravou ruku ob překážku #9, i když Greg Derrett vedení ob překážku neuznává, ale on má odložení. Celý parkur probíhal celkem dobře, před #5 jsem šla trochu do v-setu (jinak se psovi občas stalo, že se na následujích překážkách musel rovnat a pár psů dokonce dálku nebo následující skokovku minulo), na #9 jsem měla obrovský oblouk a protože jsem měla obrovský náskok, i podél houpačky jsem šla na pravou ruku, což jsem původně neměla v plánu. Na áčku dokonce šlápl do zóny, z čehož jsem byla v šoku a pozdě jsem zkracovala oblouky na následujících skokvkách. Do slalomu jsem Waye stahovala k sobě, ale nevšimla jsem si, že Way slalom nevidí, a nahnala jsem ho až do třetí díry. Otrávená z chyby na konci běhu jsem pak zbytečně zakřížila, takže i shodil tyčku. Bylo z toho 70. místo.

AGILITY 2 typické samostatné anglické zóny

Světlana Tumanová a Bacon - 3. místo

V druhém Agility I od André Mauera se nám moc nevedlo, Way skočil zónu na kladině, což mě dost rozdráždilo, takže jsem ani neměla snahu pomoci mu v oblouku na následujících skokovkách. Slalom naběhl dobře, ale vynechal druhou díru, pak jsem mu moc nepomohla při opravě, takže dvakrát naběhl špatně, než mě to přestalo bavit a narovnala jsem si ho. Pak mi ještě odstřelil zónu na áčku. Celkově z toho bylo 110. místo, úplně poslední z nedisknutých týmů.

AGILITY 1 barva borderky souhlasí s barvou psovodových vlasů

Radek Liška a Laky - 2. místo

Byla jsem na Waye naštvaná, ale samozřejmě to všechno byla moje chyba. I když na nábězích pracuji, a občas je dokáže vystříhnout fakt bez zaváhání (jak mi předvedl zbytek víkendu), dělá mu problém si do prvních tyček zpomalit a srovnat se. A zóny jsou prostě věčné téma, už cestou do Lucemburska jsem řešila, jak ho naučit naskakovat na áčko nějak šetrněji, aby přitom nešel napřímo se zlomením předních nohou. S kladinou od tábora v Opsionu taky bojujeme, asi jsem si častým opakováním upevnila nějaký zlozvyk.

Po přestávce (není to fantastické, běhá nás 200 a ještě dostaneme klid před dalšími dvěma parkuy) nám postavili dva jumpingy. Opět jsme měli na prohlídku obou dvě hodiny, a vždycky to vypadalo tak, že si člověk párkrát prošel trať, a zcela znechucen odešel vedle a vyprávěl kamarádům, jak je to strašné. Ti ho ovšem ubezpečovali, že si mají nechat hodnocení, než si prohlídnou jejich trať. Nejen my, ale závodníci ze všech zemí udiveně hekali a kroutili hlavami, když zjišťovali, na kterých stranách překážky jsou umístěna čísla. Zejména jumping domácího Manuela Alffa zapříčinil vrásky na čelech závodníků. Nicméně se nedalo nic dělat, člověk musí zaběhnout to, co mu postaví, jak nejlépe umí.

První z jumpingů jsem běžela ten jednodušší od Clauda Beullense. Když jsem ho šla, měla jsem z něj velmi dobrý pocit, sice jsem věděla, že mám rezervy, ale stejně mě pak na videu překvapilo, jak veliké ty rezervy jsou. Nakonec z toho bylo až 36. místo. Tátovi s Acem se nakonec tenhle běh taky podařilo dokončit bez chyb, ale měl něco málo za čas, skončili 46.

JUMPING 1

Jumping II od Alffa jsem šla jako druhý. Byl vážně něco, všichni diváci svorně fandili každému, kdo běžel, a patřičně úpěli, pokud se pes diskl nebo udělal chybu. Jednoznačně nikdo nepřál úspěch rozhodčímu. S panem Čečnou to začínalo letmým startem, asi fakt budu musel odložení doučit. Prakticky na každé druhé překážce jsme se blbě točili, protože jsem šla běh až na konci dne, tak jsem navíc zapomínala, kam se vlastně budu točit, a na většinu překážek jsem šla pozdě. U #8 mi Way dokonce skončil na špatné straně překážky, ale zavolala jsem ho zpátky, i když jsem nepočítala s tím, že by to mohl zvládnout, ale dokonce nám to ani nemávli jako odmítnutí (vůbec se odmítačky moc neřešily a zastavení psa na parkuru, které je u nás diskvalifikací, tam bylo odmítnutím). Nakonec to byl náš nejlepší výsledek za celý týden, s 0,06 trestnými body za čas jsme byli třináctí (do finále postupovalo jen prvních 10).

JUMPING 2 pak že si člověk na trati neposedí

Za sobotu do finále nakonec postupovali Radek s Laky (2. místo), Martina s Kessy (10. místo), Olina s Djoem (2. místo) a Tonda s Šíšou (10. místo). Z pouze sobotních běhů se taky nominovali vždy čtyři z jednoho státu do svého družstva. Upřednostňovali přitom doběhnuvší týmy, a protože jsme se s Wayem ani jednou nediskli, do družstva jsme se dostali společně s Marťou s Blonďou, Radanou s Rose a Ivetou s Rickym.

V neděli dopoledne se ještě běhaly dva kvalifikační běhy pro jednotlivce, agility a jumping. Protože jsem se nominovala do soutěže států, rozhodla jsem se vynechat dopolední agility, abych si náhodou nerozhodila zóny nebo si nezranila psa. Těžko říct, jestli jsem neudělala chybu, že jsem zóny neprověřila, ale člověk nikdy neví, mohla jsem tím naopak nadělat víc škod, než se stalo.

AGILITY 3

Jumping III jsem šla až ke konci, hned úvodním prvkem byla vlásenka, která se pak v parkuru objevila ještě několikrát. Začátek celkem ušel, i když Way strašně štěkal a měl díky tomu velké oblouky (jako typický chlap zvládne jen jednu věc, buď štěkat, nebo točit, obojí zároveň mu nejde), ale až na větší zaváhání před kruhem nám to běželo celkem dobře. Zádrhel byl hlavně v sekvenci za láťákem, nebyla jsem si úplně jistá, jak tam mám vést. Pár týmům se stalo, že všechny tři překážky vzaly rovně. To se mi taky zdálo pravděpodobné, když se dostanu před Waye, ale zpoza něj jsem to zase řešit nechtěla, abych nezůstala viset. Nakonec jsem se rozhodla doběhnout si k třetí překážce a Waye povelem "out" vytlačit za překážku. Naštěstí a bohužel Way patří mezi psy, kteří udělají přesně to, co se jim řekne, ať už to je blbost, nebo ne. "Out" ode mě byla blbost, vzhledem k tomu, jak blízko jsem u překážky byla, Way povel pochopil jako oběhnutí tunelu. Počkala jsem si, až si ho tedy oběhne, zavolala jsem si ho přes překážku a chtěla si parkur dokončit, ale protože Way dopadl tak nevhodně a já si ho navíc nesrovnala, vzal to přes druhý tunel, který měl přímo před sebou.

JUMPING 3 Honza s prvním místem

Z dopoledních běhů se kvalifikovali ještě dva čeští zástupci - Honza s Rohanem (1. místo) a Nikol s Greyem (8. místo).

Agility družstev bylo postaveno strašně jednoduché, ale i tak jsem měla nervy. Bylo jasné, že budou rozhodovat chyby a čas. Ve družstvech je hlavní taktikou jít vždycky čistě, ale Tachyonovy zóny moc jistoty nenabízejí. Rozhodla jsem se ho i na áčku dost zbrzdit, aby tam zóna byla. Šli jsme jako třetí družstvo, já jako první z něj, takže jsem alespoň mohla startovat bez stresu, že to musím nutně dát. Way se zřejmě rozhodl, že jednu zónu mi udělá a mohla jsem si vybrat kterou. Áčko byla hned třetí překážka, tak to zvládl, houpačka taky prošla stejně jako náběh do slalomu, všechny tyčky držely (i když oblouky úděsné), nástupka na kladině perfektně prošlápnutá, ale u té sestupky si zřejmě vzpomněl na naši dohodu a hezky si tam hupsl. Málem nám to u rozhodčího prošlo, ale nakonec mi stejně zvedl ruku. Ani ostatní ve družstvu neměli moc štěstí, každý si skočil nějakou zónu, až z toho celkově bylo 20 trestných. Škoda, první družstvo jich mělo jen pět, další dvě po deseti. Vyhrála Belgie, prakticky díky svému jedinému zástupci Andymu de Groote se třemi psy. Sice čtvrtého do páru mu dělal někdo jiný, ale ten se diskvalifikoval, takže mu nebyl nic platný. Druhé bylo Rakousko a třetí Nizozemí.

AGILITY COUNTRY COMPETITION zeď je brnkačka

1. místo Belgie
2. místo Rakousko
3. místo Nizozemí
9. místo Česká Republika

Finále agility jednotlivců stavěl opět Manuel Alff, který bude na MS. Parkur byl postavený přes celá družstva, ale bez čísel, takže pak všichni stáli u zábran a spekulovali, kudy to povede. Vzhledem ke zkušenostem jsme očekávali co nejhorší varianty. Rozhodčí nás skutečně nezklamal, v běhu jste si mohli užít těsné točení, protahvání mezi překážkami, rozlišovačku, rovinku a následné oběhnutí překážky. Do finále se dostalo 43 psů (z šedesáti maximálně), z toho šest Čechů. Protože se do finále dostávalo jen deset nejlepších z dvě stě psů, slibovalo to náramnou podívanou. Taky se do minuty po skončení závodu družstev páska obsypala diváky, bojovalo se o místa pro fotografy i kameramany. Pořadatelé zřejmě počítali s velkým zájmem, takže přímo v parkuru vyhradili páskou na zemi pruh, kde jsme ještě mohli sedět.

První závodník byla Cathy Mc Donald a se Zipperem zaběhla čistě a velmi pěkně. První z našich pak běžela Martina s Kessy, s krásným časem, bohužel bez zóny na áčku. Hned za ní šel Honza s Rohanem, běželi pozorně, rychle a čistě. Jiní takové štěstí neměli, protože týmy šly nadoraz, občas spadly tyčky nebo pes minul zónu. Často pes minul překážku, když se psovod hnal kupředu. Chyb na slalomu bylo minimum, dost často se ale pes spletl v rozlišovačce mezi kladinou a tunelem, ještě horší bylo skočení skokovky po houpačce ze špatné strany. Přesto byl každý běh napínavý a nemohla jsem se dočkat jmen, které jsem si pamatovala z vyhlašování. Ruska Světlana Tumanová je s oběma psy naprosto neuvěřitelná, nejen že je sama prostorově rozlehlejší, dokáže se pohybovat dostatečně rychle, ale přdevším její psi vypadají, že se pohybují maximálně rychlejším klusem. Když ji sleduji, tak vždycky lituji, že nebudou mít čas nic moc, a jsem potom strašně překvapená, když se podívám na světelnou tabuli. Možná, že žádný z jejích psů moc nezrychluje, ale oni ani nikdy nezpomalují a nemají vůbec žádné oblouky, takže ve výsledku se na špičku dostanou. Můj oblíbenec Francouz Jéremy Chomienne patřil mezi ty, kteří byli za minutí překážky penalizování odmítnutím, což byl jen přirozený důsledek jeho šíleného vedení, při kterém jsem neměla většinu času ani ponětí, kam chce jít na následující překážku. I přes zběsilé vedení dokázal mít často fantastický čas. Na fotce ho poznáte snadno, byl jediný, kdo se pohyboval téměř po čtyřech. Perfektní běh s naprosto jedinečným časem vyšvihl Švýcar Magnin Marcel a nikomu z následujících závodníků se už nepodařilo ho překonat. Psi na fotkách níže jsou seřazeni sestupně podle svého umístění a můžete si všimnout času JJ před závěrečnou rovinkou. Nikdo další ani z těch chybujících nebyl pod 27 sekund.

AGILITY FINAL

Za nákres se omlouvám, nezvládla jsem si parkur zaznamenat na místě a dokreslovala jsem ho pak podle videa. Je tedy více než pravděpodobné, že některé úhly překážek nebo vzdálenosti mezi nimi neodpovídají skutečnosti. Snad alepsoň pro představu postačí.

rozhodčí Martina a Kessy s tyčkami se nezdržujme můj oblíbený Francouz Jéremy páté místo Rohan a Honza čtvrté místo Ricky a Světlana třetí místo Witch a Matej Cucek druhé místo Bacon a Světlana první místo JJ a Marcel


http://www.youtube.com/watch?v=X4E17tl42V4

Překvapením pro mnohé bylo, že i ve finále vyhlašovali od desátého místa. Ukázalo se, že Radek tak skončil desátý, Olina s Martinou skončily na jedenáctém a dvanáctém místě, obě s krásným časem, bohužel každá s jednou chybou. Honza s Rohanem se dostal na krásné páté místo, Světlana byla čtvrtá (s Rickym) a druhá (s Baconem), třetí Slovinec Matěj Čuček s Witch a vyhrál Magnin Marcel s JJ.

výsledky finále jednotlivců Magnin Marcel s JJ

Stejně jako předchozí roky, Borderky byly velmi povedené. Příští rok je přislíbila pořádat Anna Eifert v Maďarsku. Z letoška najdete výsledky na oficiálních stránkách, moje fotky jsou na Rajčeti a videa na YouTube.


| Informační e-mail | Vytisknout článek |
| Autor: KaTachyon | Vydáno dne 25. 08. 2009 | 5687 přečtení | Počet komentářů: 0

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server