Seznam rubrik
  Vyhledávání

Vyhledat text

  Kontakt
Kateřina Lerlová
Pod Kopcem 6, Praha 4, 147 00
KaTachyon@seznam.cz
mobil: 608 261 592
  Hlavní menu
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Kalendář
Download
Ankety
Odkazy
TOP 15
Online kurzy

Rozšířené vyhledávání

RSS

Právě se děje:
Protože nejsem schopná zabezpečit, že se mi nikdo nenabourá do systému a nezneužije emailové adresy, kterými se čtenáři přihlašuji, všechny jsem smazala a tu možnost zrušila. Některé články, které byly jen pro registrované čtenáře s rozšířením práv, tak zůstanou nedostupné.

Nic není nemožné, když člověk trochu chce a hodně maká.
Heelwork & Freestyle Show 2011
Renča Voldánová a Gábina Šmídová se rozhodly pokusit obnovit tradici Dog Dancing Show a uspořádat v březnu Heelwork and Freestyle Show. Dokonce do poroty sehnaly Dánku Emmy Simmonsen, která je pravidelnou účastnicí vrcholových závodů v celé Evropě se svou border collií a šeltií. Povinným prvkem pro obě divize byla hudba z filmu, ale jinak byla soutěž jednokolová a výsledky divizí se nesčítaly, takže nebylo handicapem přihlásit se jen do jedné z divizí. Už před časem jsem slíbila, že se budu účastnit, a měla jsem v úmyslu použít svůj Velvyslanecký valčík z MČR, který zazněl v My Fair Lady. Chtěla jsem ji jen trochu upravit, aby Waye skladba některých cviků nelákala ke štěkání. Ale jak čas běžel, tak jsem se k tomu stále nedostávala a nakonec jsem skoro prošvihla i uzávěrku přihlášek.

Trénovala jsem s Wayem udržení heel pozice i ve valčíkovém rytmu, dokonce jsem ho konečně doučila přední side heel pozice (kdy pes stojí bokem před vámi). Ale že bych provedla nějakou ucelenou úpravu, to ne. Jako fatální se to ukázalo po víkendu na Slovensku, kdy v Anglii probíhal Crufts a nějaká zákeřná duše dala na YouTube sestavy ze všech soutěží. Po shlédnutí několika vystoupení Britů i týmů ze zbytku Evropy, mi náš valčík přišel tak primitivní, že mě přešla chuť s ním cokoli dělat. A tak někdy v středu začalo hledání hudby. Jako nejjednodušší mi přišlo najít si jiný valčík, abych nemusela cvičit něco kompletně nového. Zbožňuji soundtrack z Harry Pottera a Ohnivého Poháru (skladatel Patrick Doyle), ač film samotný nepatří mezi mé favority. Díky turnajovému plesu je tam i pár valčíků, které jsem chtěla zkusit. Ale mezi Nevillovým valčíkem a Potterovým valčíkem je skladba zvaná Harry in Winter a když jsem ji slyšela, tak už jsem nemohla vybrat nic jiného.

I když jsem měla vybranou hudbu, v tréninku mi to nijak zvlášť nepomohlo. Way byl po víkendových závodech dost unavený a na nějaké náročné nacvičování neměl sílu, navíc přestože mám tenhle semestr školu jen jeden den v týdnu, skoro pořád něco dělám, a protože choreografii tvořím nejraději v pohybu a spojuji ji s improvizací, nedařilo se mi najít dost prostoru, abych na ni pořádně zapracovala. A když jsem v pátek ráno vyrazila na Lužiny zabalit ceny za video soutěž (máte je zabalené, ale poslané ještě ne a teď bohužel v otvírací době pošty trčím v Kladrubech) a konečně se s Wayem někam pohnout, samozřejmě jsem si zapomněla vzít hudbu, takže jsme natrénovali velké kulové. V pátek večer jsem šla slavit svatého Patrika na irskou tancovačku, to byla fakt skvělá akce, kdybych nemusela na sobotu všechno vyžehlit a zabalit, tak bych tam určitě zůstala déle. Nejspíš pod vlivem tancování v kruhu, přímkách a čtvercích jsem pak při cestě domů v jedenáct večer splácala dohromady sestavu sice velmi jednoduchou, ale takovou, aby se mi líbila.

Po návratu domů jsem ještě pracovala na přípravě a balení, žehlení kostýmu a podobně nudných a otravných věcech, v půl třetí jsem se probudila na gauči s notesem stále na klíně. Výsledek bylo pochopitelně to, že jsem v den závodu zaspala a nezvládla jsem pár věcí, což se mi taky později trochu vymstilo.

Heelworkem se začínalo, celkově nás mělo být v divizi šest, ale dvě háravky měly jít až po freestyle, takže jsme s Wayem uzavírali první HTM skupinu. Na rozcvičování řval jako blázen, předváděl takové chování, jako už dlouho ne, takže jsem všechny sestavy před sebou trávila opakováním cviků, abych ho trochu vyčerpala. Posuzování šlo rychle a za chvíli jsem stála na ploše, mávla jsem na zvukaře a místo hudby se ozvalo drnčení. S hudbou je vždycky problém, normálně mám ve zvyku tahat CDčka třeba i dvě, kdyby jedno nefungovalo, ale tentokrát jsem byla líná, o vypálení poprosila tátu a ani jsem si ho nezkontrolovala. Zahulákala jsem tedy na zvukaře, jestli by mu stačilo USB (protože takový maniak, abych neměla v záloze alespoň něco, nejsem), na podpadcích střevíců doklusala do šatny a zpět a znovu se připravila k akci. Tentokrát jsem zvládla udělat první tři kroky, než hudba zmlkla. Nejsem si jistá, co bylo tentokrát za problém, pochopila jsem, že snad něco s konektorem počítače. Nicméně byl pan DJ přesvědčený, že to zprovozní, a rozhodčí mi nabídly 10 minut pauzu. Bylo mi trochu trapně, že musí všichni čekat deset minut na tři minuty Wayova řevu, ale ukázalo se, že neustálé nastupování a odcházení z plochy ho trochu vyvedlo z míry a vydržel zticha docela dlouho, přestože musel dělat i cviky, které mu na soutěžích obvykle moc nesedí. Nevydrželo to věčně, ale opravdu se snažil. Trochu mi nevyšly kroky a navedla jsem ho chudáka do hrazení, ale popral se s tím a nejvíc mě dojalo, když se na závěr perfektně uklonil rozhodčím. Poklona nikdy nepatřila mezi jeho oblíbené cviky a pokud jsem se ji pokusila zařadit po vystoupení, obvykle moje povely vytrvale ignoroval. Mám zkrátka "very clever border collie".

Druhé dojetí dne byla devítka za umělecký dojem od Emmy Simmonsen, nevzpomínám si, že bychom kdy s Wayem dostali devítku. S Emmy jsem pak ještě prohodila slovo po vyhlášení, abych jí nabídla podpis do mojí knížky (ne, že by mi přišel nějak extra, ale v Dánsku je možná česká knížka s podpisem české autorky bonus) a poděkovala jí. Je jasné, že to chce na choreografiích ještě zapracovat, ale potěšilo mě, že alespoň někomu jsme se trefili do noty.

Kromě háravek jsem z Heelworku vystupovala poslední, takže jsem si pak jako divák mohla užívat ukázku dogfrisbee, jako házecí antitalent jsem nemohla pochopit, že Marušce nikdy talíř nevyletěl z plochy. Spoustu zajímavé inspirace na trénink jsme mohli vidět na ukázce asistenčních psů cvičených Helppesem. Konečně na řadu přišly Freestyly a mohla a superpěkné sestavy mi umožnily zavzpomínat na staré dobré časy Dog Dancing Show, kdy halou změny nejrůznější melodie a každý tým bojoval o přízeň publika svým osobitým způsobem. Občas jsem litovala, že nejsou odhaleny filmy, ze kterých závodníci čerpali, protože se mi hudba tak líbila, že bych se na ně i podívala. Rozhodčí se nebály dát vysoké známky a Alena s Rose a Danča s Rori obě odtančily pěkné heelworkové sestavy, které nenechaly nikoho na pochybách, že budou promlouvat do pořadí.

Celkové výsledky i s bodováním najdete na stránkách HAFS. Nějaké fotky dělala Marie Trauškeová. Video našeho vystoupení nemám (možná to je dobře, protože o něm můžu básnit :-)), ale ráda bych objasnila, proč mi učaroval nový hudební doprovod:


| Informační e-mail | Vytisknout článek |
| Autor: KaTachyon | Vydáno dne 24. 03. 2011 | 6688 přečtení | Počet komentářů: 1

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server