My a agility

Agility pro nás je sport číslo jedna. Věnujeme se mu závodně už několik let, nejprve v juniorských kategoriích, nyní už pouze v otevřených (bohužel, protože juniorské soutěže mají svoje nezaměnitelné kouzlo). Vystřídaly jsme mnoho trenérů, většinou to bylo shodou okolností (neměli jsme čas, kdy ho měl náš dosavadní trenér, zrušili cvičák, kam jsme docházeli...), takže jsme se setkaly s mnoha styly v agility a od každého jsme se snažili vzít to nejlepší. V současnosti cvičíme každý podle sebe společně s tátou a několika našimi kamarády.

Jak trénujeme...

Skákání
Skoky považujeme za velmi důležitou součást tréninku, protože jednoduchá skokovka patři mezi nejčastější překážky na parkuru a pes, který se s ní umí vypořádat na rovinkách i v zatáčkách má pak na parkuru výhodu. Zejména já se snažím hodně zabývat skokovou gymnastikou podle Susan Salo i Lindy Mecklenburg.

Zóny
U svých psů dáváme přednost zónám zastavovaným, protože je pro nás jednodušší sledovat splnění našeho očekávání a psa popřípadě opravit, aby dělal, co si představujeme. Bára se Skipem na kladině a na áčku dělá zóny zaleháváné, kdy má pes ještě část zadních nohou a zadku na zóně, takže jsou šetrnější než zastavování přímo v 2on/2off, ale je možné je použít i na závodech. Já s Wayem mám na tréninku na kladině zóny 2on/2off, na závodech většinou skákané, protože se Way v rušném prostředí jen obtížně soustředí. Zóna na áčku je skočená témeř vždy jak v tréninku, tak na závodech, protože se mi nepodařilo doučit sbíhané áčko a vzhledem k podezření na artrózu v zapěstí předních nohou nemám v úmyslu ji doučit ani se vrátit k 2on/2off :-) S problémovými zónami je proto lepší kontaktovat Báru ;-)
Známe i metody učení zón sbíhaných, zastavovaných pomocí terčíků (targetů) či lákání na pamlsek nebo hračku. Pokud to není výslovné přání psovoda, dáváme přednost učení samosatných zón bez nutnosti svádění psa na zónu za rukou. Psa na zóně nikdy nechytáme, aby si ji nespojil s nepříjemným zážitkem a nesnažil se ji skočit, aby byl co nejdříve pryč. Ovšem konkrétní výběr metody závisí na temperamentu týmu a časovým možnostem psovoda.

Slalom
Při učení slalomu se řídíme schopnostmi obou v týmu. Nejčastěji volenou metodou je provádění psa za pamlskem, vždycky ale začínáme na nižším počtu tyček, ke kterým postupně přidáváme, jak roste obratnost týmu. Kdo rád cvičí s clickerem, může se mu zamlouvat i metoda 2x2 Susan Garrett, zejména, pokud by mohl na svých tyčkách cvičit i ve svém volném čase. Milovníkům clickeru můžu ukázat i trochu odlišný způsob učení slalomu.

Vedení
V dnešní době je správné vedení psa nejen podmínkou pro překonání správných překážek, ale také zvolení takové dráhy, která by psovi dovolila být co nejrychlejší. Každá máme vedení trochu jiné, ale obě rády používáme stranové povely. Jinak se snažíme pro každý tým zvolit takové vedení, jaké by mu bylo ku prospěchu.

napsala Katka