Trénink

Nejbližší seminář: 9. 2. seminář s Perou Malou, Horní Počernice, propozice.

10 zásad pro úspěšný trénink

1) Začínejte s nastartovaným psem. Pes se musí na trénink připravit fyzicky i mentálně. Když psa vytáhnete z pelíšku a hned po něm chcete vysoké výskoky nebo složité triky, jeho výkon za nic nevypadá, protože se během cvičení teprve probouzí. Začínejte vždy hrou, přetahováním se, honěním míčku, honěním se navzájem, běháním za hozeným pamlskem nebo jednoduchými cviky, jako jsou otočky, dotyky ruky, nízké výskoky. Teprve ve chvíli, kdy je pes nadšený a při plném vědomí, přejděte na konkrétní cvik, který potřebujete naučit.

přetahování

2) Při každém tréninku mějte na paměti dvě podmínky: aby psa cvičení bavilo a aby mu rozuměl. Když psa cvičení bude bavit, bude ho dělat z vlastního rozhodnutí, a proto se bude déle soustředit a lépe si naučené věci pamatovat. Když mu bude rozumět, dokáže cvik vykonávat přesně, sebevědomě a rychle. Vždy vybírejte vhodnou odměnu, která je pro psa zajímavá, experimentujte s různými pamlsky i hračky. Učte se od svého psa a volte vhodný postup pro učení konkrétního cviku.

3) Při tréninku používejte pozitivní upevňování a vyvarujte se trestů. Pozitivní upevnění znamená, že po provedení cviku dáme psovi něco, co chce, abychom zvýšili pravděpodobnost, že cvik provede znovu. Jinými slovy odměňujeme to, co se nám líbí. Na oplátku bychom mohli potrestat to, co se nám nelíbí, třeba že pes neposlechne na první povel, jde místo cvičení čuchat nebo štěká. Ale není to zrovna dobrý tah, protože trestem zhoršujeme vztah založený na důvěře mezi námi, potlačujeme chuť u psa zkoušet nové věci, a ubíráme ze cvičení radost.

4) Postupujte od základních kamenů k mrakodrapům. Nemůžete stavět vysokou věž na chabých základech - při dosažení určité výšky se zhroutí. Se začátečníkem se zaměřujete hlavně na hry, soustředění i v rušném prostředí, pěstujete vztah mezi vámi a zvykáte ho na různá prostředí, aby ho pak na závodech nic nezaskočilo. Ale nezastavte se u toho, že pes cvik zvládá, přidávejte v tréninku svoje taneční kroky, učte psa pracovat na dálku, přecházet mezi jednotlivými cviky rychle, držet pozice přesné.

5) Každý cvik rozdělte do mnoha kroků a postupujte od nejjednodušších k nejobtížnějším. Některé cviky jsou složitější než jiné a potřebují být rozděleny do několika až mnoha kroků. Například pokud byste učili otočky okolo vlastní osy na ukazování, první krok je takový, že psa vedete za lákadlem do kolečka. V druhém kroku ho vedete za prázdnou rukou. Postupně v dalších krocích ubíráte ukazování, narovnáváte se, zvyšujete počet otoček a nakonec psa učíte točit se jen na slovní povel, zatímco vy děláte něco jiného, například se sami točíte. Když učíte cvik tvarováním, kroků je potřeba více na začátku cviku, rozfázovat otočku do točení hlavy a jednotlivých kroků, ale poté odpadají kroky odbourávání ukazování a pes není tolik závislý na pochybu psovoda.

6) Trénink začínejte připravení. Není dobrou vizitkou, když při tréninku neustále odbíháte pro pamlsky, hledáte, kam jste si založili hračku, zakopáváte o rekvizity, nebo přemýšlíte, co jste chtěli cvičit, zatímco pes stojí a kouká na vás. Rozmyslete si, čeho chcete v tréninkové lekci dosáhnout a jak to uděláte, jaké odměny budete používat, jaké pomůcky budete potřebovat.

7) Tréninkové lekce mějte krátké a intenzivní. Není nutné trénovat čtvrt nebo dokonce půl hodiny v kuse. Kvalita před kvantitou. Lepší dvě minuty soustředěného tréninku, než dvacet minut tréninku k ničemu. Učení se trikům dogdancingu je časti psychicky náročné, zejména pro začátečníka, a nadšení ze cvičení vystřídá únava. Pro dobu cvičení je často více limitující nástup únavy psovoda, nutnost soustředit se na odměnění správných rozhodnutí psa a plánovat jednotlivé kroky jak pokračovat ve cviku nakonec otupí pozornost psovoda, který začne dělat chyby.

8) Každou lekcí se snažte dosáhnout pokroku. Můžete trénovat jen proto, abyste psa nebo sebe zabavili nebo unavili. Ale lepší by bylo trénovat proto, abyste skutečně dosáhli nějakého výsledku. Můžete si dát například za cíl, že pes vydrží v trpaslíkovi, zatímco vy uděláte krok zpět, že půjde u nohy 12 kroků, aniž by si všímal okolí, nebo že dokáže předvést známé cviky, i když na sobě máte soutěžní kostým. Když cíle dosáhnete, na delší lekci si stanovte další cíl. Psaní si tréninkových seníků nebo natáčení lekcí na video jsou velkými pomocníky těch, kteří trénují sami.

9) Selhání není vždy chybou; někdy to je prostě to nejlepší, čeho je jedinec za daných okolností schopný. Skutečnou chybou je přestat se snažit. (B. F. Skinner) Chyby jsou přirozenou součástí každého učení. Důležité je nenechat se jimi odradit, neztratit trpělivost, nesvalovat vinu na psa, sebe nebo prostředí. Pokud se ve cvičení vyskytují chyby, znamená to, že pes zatím tak úplně nechápe, co se po něm chce. Můžete změnit trénink, vyzkoušet jiný postup, chvíli vydržet a dát psovi čas na promyšlení si cviku, nebo si dát několik dnů i týdnů od cvičení pauzu. Je typické, že psovi se za tu dobu cvik "rozleží" a co před pauzou nebylo možné je najednou hračka.

10) Končete ve chvíli, kdy psa cvičení baví a chce víc. Pro mě osobně velmi obtížně dodržitelná zásada, protože ve chvíli, kdy se daří, má člověk touhu "zkusit ještě trochu víc." Ale čím víc toho člověk zkouší, tím unavenější se pes stává a riziko chyby se zvyšuje. Naopak když se nedaří, tak člověk pokračuje dál a dál, aby pes konečně udělal něco správně. Když se daří, bez lítosti cvičení zakončete velkou oslavou a hrou. Když se nedaří, bez výčitek podrbejte psa a nechte ho udělat nějaký jednoduchý cvik a dejte mu pauzu. Promyslete si příští tréninkovou lekci, ve které chybu napravíte.

Champions, in any field, make a habit of doing what others find boring or uncomfortable. (Author Unknown)